4. Zug 2./Pionierbataillon 144

Články

4. Zug 2./Pionierbataillon 144

M.P. 38 a MP 40

Technicko taktické údaje
Ráže: 9mm
Náboj: x 19mm Luger (Parabellum)
Zásobník:Schránkový 32 nábojů
Délka hlavně:251mm
Kadence: 400 ran/min
Úšťová rychlost: 380m/s
Hmotnost: 3,9kg
Délka: 630/833mm
Země původu: Německo
Výrobce: Erma Erfurt, Haenel Suhl, Steyr, atd.
Zahájení výroby: M.P. 38 1938 – 1940, MP 40 1940 – 1944


Historie: Německá armáda si uvědomil účinnost samopalů již za I. Světové války, kdy se setkala s pravzorem všech samopalů, italským Villar Perosa. Byla to zbraň mezi lehkým kulometem a samopalem. Uspořádaním se blížila kulometu, měla dvojnožku, neměla pažbení, držela se za jakési dvě madla, ale na kulomet se v ní používalo příliš slabé pistolové sřelivo. A samopal to také nebyl, zbraň byla příliš neohrabaná a také bylo k obsluze potřeba 2 muže. I přes své nedokonalosti Němci tyto zbraně které ukořistili Italům nebo získali od rakouska která Villar Perosa kepírovala, jako Sturmpistole M 18. Němci ale chtěli dokonalejší zbraň. A proto vypsala soutěž na výrobu nového samopalu. Vyhrál MP 18 kunstruktéra Huga Schmeissera. Tuto zbraň dostaly úderné jednotky Sturmtruppen a s velkou účinností ho nasadili. Samopal jako zbraň se hodil pro vznikající taktiku Blitzkreegu. Po prohrané I. Světové válce byl vydán zákaz na vývoj zbraní v Německu, ale firma Rheinmettal odkoupila malou zbrojovku ve Švýcarsku a vývoj zbraně stejně v tajnosti začal.

Vyvýjet samopaly začalo i Rakousko. A tak vznikaly nové zbraně, ale na konečném výsledku se promítly pouze MP 28, Emp 36 a teké zde bylo použito teleskopické pouzdro pružiny od Heinricha Vollmera. M.P. 38 a MP 40 se mylně řiká Schmeisser, bylo to asi proto, že všem Německým samopalům se ze začátku v cizině takto říkalo. Někde se říká že autorem je Vollmer, ale žádná jeho zbraň nebyla hromadně zavedena. Ani Vollmer ani Schmeiser se na vývoji zbrani nopodíleli, ačkoliv jsou v M.P. 38 použity mnohé konstrukce z jejich zbraní. V roce 1938 byla zahájena vźroba samopalu M.P. 38 a bylo jich vyrobeno okolo 40 000.

Byla to jen jedna série a potom se přešlo na výroby MP 40. Ten spotřeboval na výrobu okolo 11 kg oceli a stál 60 Říšských Marek, zatímco M.P. 38 pouze 10,7kg a cena byla 57 Říšských Marek. Ale hlavní úspora MP 40 byla o cca 3 hodiny kratší výrobní doba. A tak tedy od roku 1940 se vyráběli MP 40. Celkem bylo 5 výrobních variant, které se pořád zjednodušovali. Například rozdíl mezi náročností výroby 1. a 5. varianty MP 40 byl značný. MP 40 se vyráběl až do roku 1944, kdy ho nahradila StG 44 první sériově vyráběná útočná puška, která se stala základem pro všechny moderní útočné pušky.

Samopaly M.P. 38 a MP 40 byly u vojáků v oblibě i přes své náchylnosti na znečištění a problémům se zásobníky. V Rusky za silných mrazů ze zcela zaseklo teleskopické pouzdro pružiny. Ve zbrani je použito mnoho plechových výlisků. Firma Merz Werke měla zkušenosti s lisovéním plechu, které získala při výrobě kancelářského nábytku před válkou. M.P. 38 a MP 40 byly oblíbenou kořistí spojenců. Je zajímavé, že samopal M.P. 38 je vždy psán s tečkami za písmeni M. a P., MP 40 se vždy píš bez teček.

Existovaly i prototypy jako M.P. 38L (Leichsmetal), bylo zde uplatněno lehkých kovů, jako je hliník, ale pro jeho nedostatek nebyla výroba zavedena. Existují pouze 2 exempláře, jeden je ve VHÚ v Praze a druhý je prý u soukromého sběratele v Belgii.

Dále byla varianta MP 41, zbraň měla bažbení podobné pušce a spoušťové ustrojí dovolovalo sřelbu jak dávkami tak jednotlivými ranami. Tato verze byla nejspíše určena pro nějakou armádu, která sympatizovala s Německem. Byla také verze MP 40/1 se zdvojenou zásobníkovou šachtou. Samopalů M.P. 38 bylo vyrobeno okolo 40 000 kusů. Počty vyrobených MP 40 jsou sporné uvádí se od 800 000 až do 1 000 000, ale nejreálnější číslo je 850 000 vyrobených kusů.

Mechanismus: Zbraň střílí z otevřeného závěru. Ten má své výhody v tom, že je výrobně nenáročný a hlavěň se lépe chladí, ale isvé nevýhody jeko je velká prodleva mezi stisknutím spoušťe a iniciací náboje, toto zbraň můře při spadnutí na zem nebo, když voják seskakuje samovolně vystřelit. Tento problém se řěšil namontováním dvojdílné natahovací rukojeti. Závěr zbraně je dynamický. Spoušťové ústrojí dovoluje jen střelbu dávkami. Ve zbrani je použito Vollmerovo teleskopické pouzdro pružiny. Problém zbraně byla náchylnost na znečištění.

Varianty:
M.P. 38
M.P. 38/40
M.P. 38L
MP 41

Hodnocení:
+ Pohodlná střelba, nízká hmotnost.
- Náchylnost na znečištění, zasekávající se zásobníky.

© Externí autor Johnmlaticka

Veškeré texty jsou majetkem PiBtl144 a nesmí být nikde použity bez výslovného souhlasu autora!

Created by Michal "Iškuda" Minařík © 2009-2010